Víte, co je opravdu zajímavé? IPO (veřejná nabídka akcií): ta část investičního světa, která láká jako magnet, když společnost začne poprvé nabízet své akcie veřejnosti. Je to chvíle plná vzrušení a očekávání. Je to jako pohádka, když se z malé firmy stává obří korporace a každý si chce vzít svůj díl z téhož dortu. Každý se chce stát přes noc milionářem. Ale víte co? I když to na první pohled vypadá lákavě, já se IPO neúčastním.

Při veřejné nabídce akcií se dostávají do střetu kupující a prodávající. Majitel chce dostat za svůj podnik, který prodává co nejvyšší cenu a finanční zprostředkovatelé (banky, obchodníci s cennými papíry, makléři) mu v tom pomáhají, protože jejich odměna závisí na získaných prostředcích z prodeje. Kupující nemá žádnou možnost ovlivnit konečnou cenu. Buď koupí, nebo nekoupí.

Kdy vlastník uvažuje o prodeji své firmy přes burzu? Tehdy, když za ni dostane co možná nejvyšší cenu. To je v době velkého optimismu v ekonomice a na burzách. Lze to pozorovat na počtu veřejných nabídek akcií, kdy nejvíce transakcí probíhá na rostoucím trhu, kdy se prodejní ceny za akcie uvedené na burzu zamlouvají vlastníkům a ti se rozhodnou své podniky prodat.

Zdroj: stockanalysis.com

A když se podmínky zhorší, tak se IPO odloží kvůli špatným podmínkám na trhu, protože majitelé by dostali míň, než na kolik si společnost cení.

Ze studií lze vyčíst, že investoři jsou pravidelně přehnaně optimističtí, pokud jde o ziskový potenciál mladých rostoucích společností a firmy (majitelé) této „příležitosti“ využívají.

Z dlouhodobého hlediska se zdá, že primární veřejné nabídky akcií jsou nadhodnocené a dané akcie lze na veřejném trhu později koupit levněji.

V silné formě efektivních trhů by cena akcie na burze po IPO měla klesnout právě o náklady, které společnost zaplatila za uvedení akcií na veřejný trh.

Z toho důvodu většina IPO není výhodná pro drobné retailové investory. Až příště uslyším o horké novince na burze, raději počkám, až se prach usadí.