Dokument Kompendium sociální nauky církve byl s pověřením Svatého otce Jana Pavla II. vypracován, aby byla souhrnně a zároveň vyčerpávajícím způsobem vyložena sociální nauka církve.
Zvěst Ježíše Krista, „radostná zvěst“ spásy, lásky, spravedlnosti a míru nenachází snadné přijetí v dnešním světě, který stále postihují války, bída a nespravedlnost. A právě proto má dnešní člověk více než jindy zapotřebí evangelia, víry, která zachraňuje, naděje, která osvěcuje, lásky, která miluje.
Každý čtenář „dobré vůle“ bude moci poznat motivy, které vedou církev k tomu, aby svou naukou vstupovala na pole společenských záležitostí, jež na první pohled nepatří do její kompetence. A bude moci rovněž poznat důvody k setkání, dialogu a spolupráci při službě společnému dobru.
Co nám tedy Kompendiu sociální nauky církve říká o ekonomickém životu?
I. Biblické aspekty
a) Člověk, chudoba a bohatství
323. Ve starém zákoně se objevují dva postoje k ekonomickým statkům a bohatství. Na jedné straně je to pozitivní hodnocení materiálních statků, které jsou k životu nezbytné. Na druhé straně jsou ekonomické statky a bohatství odsuzovány, nikoliv však sami o sobě, nýbrž kvůli nesprávnému nakládání s nimi.
324. Ten kdo uznává v každé životní situaci svou vlastní chudobu před Bohem, se stává předmětem zvláštní Boží pozornosti. Když je chudoba přijímána v náboženském duchu, disponuje člověka k tomu, aby uznal řád stvoření.
325. Ježíš navazuje na celou tradici Starého zákona, i pokud jde o ekonomické statky, bohatství a chudobu, objasňuje ji a přivádí k naplnění.
326. Ve světle zjevení je třeba ekonomickou aktivitu vnímat i provozovat jako vděčnou odpověď na povolání, které má Hospodin pro každého člověka. Ekonomická aktivita i materiální pokrok musí sloužit člověku a společnosti.
327. Víra v Ježíše Krista umožňuje v kontextu integrálního a solidárního humanismu správné chápání společenského rozvoje.
b) Bohatství existuje proto, aby bylo sdíleno
328. Statky, i když jsou vlastněny oprávněně, si stále podržují univerzální určení. Každá forma nepatřičného hromadění statků je nemorální, protože je v otevřeném protikladu k univerzálnímu určení, jež Hospodin dal všem statkům.
329. Majetek plní svou funkci služby člověku, když je zaměřen k tomu, aby přinášel prospěch druhým lidem i společnosti.
II. Morálka a ekonomika
330. Sociální nauka církve trvá na morální dimenzi ekonomiky.
331. Vztah mezi morálkou a ekonomikou je nezbytný a niterný. Ekonomická aktivita a mravní jednání se vzájemně vnitřně prostupují. Nezbytné rozlišování mezi morálkou a ekonomií neznamená oddělování obou oblastí, nýbrž naopak jejich důležitý vzájemný vztah.
332. Morální rozměr ekonomiky ukazuje, že ekonomická výkonnost a solidární rozvoj lidstva nejsou oddělené.
333. Aby ekonomická aktivita měla morální charakter, jejím subjektem musí být všichni lidé a všechny národy.
334. Předmětem ekonomiky je vytvářet bohatství a jeho postupné zvětšování nejen v kvantitativním, ale také v kvalitativním měřítku. To vše je mravně správné, je-li to zaměřeno k celkovému rozvoji člověka k solidaritě a rovněž k rozvoji společnosti, v níž tento člověk žije a působí.
335. V perspektivě celkového a solidárního rozvoje je možné spravedlivě oceňovat mravní hodnocení, které sociální nauka církve podává o tržní ekonomice či prostě o svobodné ekonomice.
III. Soukromá iniciativa a podnikání
336. Sociální nauka církve považuje svobodu osoby na ekonomickém poli za základní hodnotu a nezcizitelné právo, které je nutno podporovat a chránit.
337. Tvořivost je podstatným prvkem lidského jednání i v podnikatelské oblasti a projevuje se především při plánování a inovaci.
a) Podnikání a jeho cíle
- Podnikání musí charakterizovat schopnost sloužit společnému dobru společnosti produkováním užitečných statků a služeb. Cíle podniku je třeba realizovat podle ekonomických kritérií, nesmějí se však přehlížet ani opravdové hodnoty, které umožňují konkrétní rozvoj osoby a společnosti.
- Jednotlivé složky podniku si musí uvědomovat, že komunita, v níž působí, představuje dobro pro všechny, a nikoli pouze strukturu, která by umožňovala uspokojování něčích, čistě osobních potřeb. Podnětný a velmi významný příklad v tomto ohledu představují aktivity podniků družstevního typu, malé a střední podniky, rodinné řemeslné a zemědělské podniky.
- Sociální nauka církve uznává oprávněnost zisku jako prvního kritéria dobré práce podniku. To však neznamená, že by zisk byl vždy ukazatelem odpovídající služby podniku společnosti. Je nutné, aby se uvnitř podniku uvádělo oprávněné zaměření na zisk do souladu s neopomenutelným respektováním důstojnosti osob, které rozličným způsobem v daném podniku působí.
- Jestliže při vyvíjení ekonomické a finanční aktivity je zaměření na spravedlivý zisk přijatelné, pak používání lichvy je morálně odsouzeno.
- Podnik se dnes pohybuje ve stále širším ekonomickém rámci, že na sebe berou novou a větší odpovědnost než v minulosti.
b) Úloha podnikatele, vlastníka a ředitele podniku
343. Ekonomická iniciativa je výrazem lidské inteligence a snahy odpovědět tvůrčím způsobem i ochotou ke spolupráci na potřeby člověka.
344. Úlohy vlastníka a ředitele nabývají ze sociálního hlediska zásadní důležitosti, protože se nacházejí v srdci oné sítě technických, obchodních, finančních a kulturních vztahů, jež charakterizují moderní podnikání. Vlastníci a ředitelé se nesmějí zaměřovat výhradně na dosahování ekonomického cíle podnikání, na ekonomickou efektivitu, na požadavky péče o „kapitál“ jako souhrn výrobních prostředků, protože právě jim přísluší specifická povinnost týkající se konkrétního respektování lidské důstojnosti pracovníků, kteří v podniku působí.
345. Sociální nauka církve klade důraz na to, že je nezbytné, aby podnikatel a ředitel ve svých podnicích usilovali o takovou strukturu pracovních aktivit, která by podporovala rodinu, především pak matky, aby se ve světle integrálního pojímání člověka a rozvoje zasazovali za kvalitu „vyráběného a spotřebovávaného zboží, vyžadovaných služeb, životního prostředí a života vůbec, aby investovali, když nastanou vhodné ekonomické podmínky a když existuje politická stabilita, na těch místech a do těch výrobních oblastí, které nabízejí jednotlivcům a národům „šanci zhodnotit svou vlastní práci.“
IV. Ekonomické instituce ve službě člověku
a) Úloha svobodného trhu
347. Svobodný trh je společensky významná instituce, protože je schopen zaručit efektivní výsledky v produkci statků a služeb. Skutečný trh, na kterém panuje konkurence, představuje účinný prostředek k dosahování důležitých cílů spravedlnosti.
348. Svobodný trh nelze hodnotit, aniž by se braly v úvahu cíle, kterým tento trh slouží, a hodnoty, které předává na společenské rovině.
349. Sociální nauka církve sice uznává, že svobodný trh je nenahraditelnou institucí vzhledem k regulaci uvnitř ekonomického systému, připomíná však, že je nezbytné, aby fungoval na základě mravních cílů, které zabezpečují a zároveň vhodně vymezují prostor jeho autonomie.
350. Trh nabývá v současné společnosti významné sociální funkce, a proto je důležité odhalovat jeho nejpozitivnější možnosti a vytvářet podmínky k tomu, aby se právě ony mohly rozvinout do konkrétních efektů.
d) Úspory a spotřeba
358. Spotřebitelé, kteří v mnoha případech disponují poměrně velkou kupní silou výrazně překračující životní minimum, mohou výrazně ovlivňovat ekonomickou realitu svým svobodným rozhodováním mezi spotřebou a úsporami.
359. Využívání vlastní kupní síly je třeba uplatňovat v kontextu morálních požadavků spravedlnosti, solidarity a přesně vymezené společenské odpovědnosti.
360. Fenomén konzumerismu se projevuje přetrvávajícím zaměřením na „vlastnění“ místo na „bytí“.
e) Nutnost mohutného výchovného a kulturního působení
375. Pro sociální nauku církve je ekonomika „pouze jedním aspektem a jednou dimenzí mnohostranné lidské aktivity.
376. Tváří v tvář rychlému technickému a ekonomickému rozvoji a stejně rychlé proměnlivosti procesů produkce a spotřeby si učitelský úřad církve uvědomuje potřebu rozvoje mohutného výchovného a kulturního díla.
